Ohlédnutí za jarmarkem

V sobotu 10.6.2017 se konal už po čtvrté jarmark – Krompach umí. Své koníčky a řemeslný um tam ve svých stáncích předvedli nejen místní, ale i šikulkové z okolních vesnic. Návštěvníci obdivovali ukázky děl sochaře Fojtíka, nástěnné fotografie, kouzelné jemné drátkování, přivoněli si k bylinkám a ochutnávali domácí skvělé koláče. Děti malovaly, soutěžily ve cvrnkání kuliček a jejich pozornosti neunikla ani vystavená hasičská technika. Některé pomůcky si mohly i vyzkoušet. Bohatý byl i doprovodný program. Kouzelné mažoretky i vysoce profesilnální výkon tanečnice u tyče.

Z malého plácku u kostela zněla hudba, výskot dětí a smích dospělých. Jako třešnička na dortu bylo večerní divadelní představení Habaďůra na Hřebenovce. Amatérský spolek se popral s náročnou hrou s bravurou sobě vlastní. Hlediště bylo plné a všichni se dobře bavili. Nádherná atmosféra jedné letní prosluněné soboty.

Najednou jsem si uvědomila, že jsem se vrátila do dob svého dětství. Až do 7 let jsem žila na vesnici /v Krompachu/ u babičky, protože rodiče často pobývali v zahraniční. Byla jsem zvyklá na sousedskou soudržnost – pro babičku byli sousedi v okruhu nejméně pět seti metrů. Nikdy jsem nechápala, že rodiče neznají  sousedy ani ve vedlejším bytě v pražském paneláku. I teď po letech prožitých v anonymitě velkoměsta,  se cítím  příjemně, když  na mě známá mávne ze zahrady, když na mě kývá řidič protijedoucího auta, když se se mnou někdo zastaví na kus řeči. Je úžasné přijít někam, kde se všichni znají a mají k sobě blíž.

Je zřejmé, že všechno je o lidech, o jejich nadšení a úsilí. I jediný člověk dokáže uvést do pohybu řadu událostí, když umí pro své vize získat i ostatní.   Mnozí nezištně obětují spoustu hodin práce i dalších prostředků pro společnou věc  a s nadšením věnují čas i společenským aktivitám. Všichni zúčastnění vědí, že to, co zažijí v okruhu svých přátel a dětí, má velikou hodnotu a neopakovatelnou atmosféru.
Helena Steinerová, Krompach